O mně

 

15. 4. 1959
 

Tady to začalo. Narodil jsem se v Ostravě – Hrušově, kde jsem strávil první roky svého života.

1964
 

Počátkem 60. let jsme se přestěhovali do Poruby a v roce 1964 jsem začal chodit do ZŠ na Sadové ulici. Taťka, který v centru Ostravy učil jako docent na katedře slévárenství, mě tam každé ráno vozil autobusem a museli jsme sedět vpředu, protože jsem sledoval pana řidiče, jak točí volantem. Láska k volantům mi zůstala dodnes.

1967
 

1. 9. 1967 jsem z obecné základní školy přešel na Základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků na Bulharské. Dodnes mi utkvělo, jak nás učil angličtinu Jan M. Lány. Žádné biflování, ale přirozená konverzace. Mohli jsem se spolu navzájem v hodině bavit, jen to muselo být anglicky.

1970
 

V roce 1970 jsem začal hrát závodně tenis. Začátky byly těžké, ale postupem času se mi začalo dařit a vyhrával jsem i menší dorostenecké turnaje. Sen servírovat na centrálním dvorci ve Wimbledonu se mi ovšem na rozdíl od Ivana Lendla, kterého jsem na turnajích potkával, nepodařilo splnit (a zjevně už ani nepodaří ;-)). Cesta k vítězstvím je lemována prohrami, takový je život, a když jsem později někdy musel čelit nepřízni osudu, vždy jsem si na to vzpomněl.

1974 - 1978
 

Roky 1974 až 1978 patří k těm nejkrásnějším. Přes temná léta normalizace, která se zastavením profesního postupu projevila i v životě mého otce, jsme se s kamarády přenášeli díky prvním skutečným láskám a mikrosvětu nahrávek našich oblíbených rockových skupin a zpěváků. Tím jsme žili.

1978
 

Po maturitě jsem v roce 1978 nastoupil na tehdejší Fakultu strojní a elektrotechnickou na Vysoké škole báňské. Průměr 1.00 za celé studium mě přivedl do pražského Karolina, kde jsem dostal Cenu ministra školství za studijní výsledky. Od třetího ročníku jsem začal vědecky pracovat, úspěšně jsem se účastnil celorepublikových kol Studentské vědecké a odborné činnosti, kterou jsem v roce 1983 taky vyhrál. Začal jsem souběžně studovat Matfyz na Karlově univerzitě a sen o Wimbledonu jsem vyměnil za uznání ve vědě.

V třetím ročníku mi rodiče koupili programovatelný kalkulátor a počítače a technologie se od tohoto okamžiku staly mým osudem. Bohužel, když jsem chtěl na konci studia pokračovat ve vědecké aspirantuře, nebyl jsem pro tehdejší univerzitní představitele přijatelný, protože jsem nebyl politicky aktivní. Následoval nucený odchod do praxe a vojna.

1983 - 1984
 

Léta 1983 až 1984 byla spojena s vojenskou uniformou a malou – 15 hodin vlakem Ostravy vzdálenou – zapadlou rotou protivzdušné obrany státu. Půl roku jsem neměl šanci podívat se domů, ale vojna mi dala kamarádství, naučila mě disciplíně, trpělivosti i pořádku. Když velíte skupině chlapů různého věku i názorů a musíte se všemi zajistit bojovou pohotovost, naučí vás to prosazovat svoje a vlastně si osvojíte i základy managementu.

1984 - 1988
 

Život v létech 1984 až 1988 -  Báňské projekty se staly mým podnikem a praxí. I když mi nebylo umožněno pokračovat ve vědecké přípravě na vysoké škole, dostal jsem možnost dělat výzkum navázaný na praxi. Byl pro mě hodně zajímavý, měl jsem skvělého šéfa i spolupracovníky a věci dostaly dynamiku, kterou jsem vůbec nečekal. Pak si mě zavolal tehdejší kádrový náměstek a řekl: „Vondráku, ty bys měl tu aspiranturu dělat, ale musíš být politicky aktivní“. Aspiranturu jsem skutečně v roce 1986 zahájil, ale také jsem přijal nabídku vstoupit do KSČ v roce 1988. Dnes to vnímám tak, že jsem neměl na výběr, pokud jsem se chtěl vědě věnovat.

1985
 

V lednu 1985 jsem na plese v hotelu Imperial poznal svou ženu. Znali jsme se už z dob studií, ale tak nějak jsme se míjeli. Zato v roce 1985 v nás chytly saze, v listopadu jsme se vzali a vloni jsme tak mohli oslavit 30 let společného života. Vzít si Marcelu bylo skutečně nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy učinil. Ne, že bychom to my dva skopci měli doma úplně jednoduché, ale když se mě ostatní ptají, kde jsem nejraději, tak říkám, že doma, se svou ženou.

1989
 

Od roku 1989 jsem se stal součástí akademického života své Alma mater, kde jsem po obhajobě své dizertační práce nastoupil na katedru robototechniky. Po revoluci, kterou jsme aktivně se svými kolegy prožili na univerzitní půdě, se v roce 1990 otevřely úplně nové možnosti. Stál jsem u zrodu katedry informatiky a vzniku nového oboru zaměřeného na IT. Začínali jsme se dvěma desítkami studentů a za ta léta jsme vychovali tisíce absolventů. Že obor patří k nejlepším v celé republice, dokazují dodnes i různé srovnávací žebříčky. Byla to radost vytvářet si jako vedoucí katedry svůj tým a řešit každodenní problémy.

1991
 

V roce 1991 jsem dostal nabídku pozice hostujícího profesora na Montauniversitat Leoben v Rakousku, kde jsem půl roku působil. Jako hostující profesor jsem v Leobenu externě vyučoval až do roku 2002.

1993
 

V roce 1993 mě oslovili z výzkumných laboratoří společnosti Texas Instruments, že si přečetli některé mé články, které mi vyšly v USA, a chtěli by, abych pracoval pro jejich výzkum. Získal jsem první grant a následující rok jsem se mohl do Dallasu i se svou ženou vydat. V laboratořích Texas Instruments jsem strávil celé prázdniny. To se opakovalo i v roce 1995. Rok 1996 a kousek roku 1997 jsem pak strávil v USA. Byla to skvělá zkušenost vidět, jak funguje výzkum tam a jak v Evropě.

1996
 

V létě roku 1996 přišla nabídka, abych ve Spojených státech zůstal. Nebylo to lehké rozhodování, ale nakonec zvítězil pocit náležitosti ke své univerzitě i městu – pocit vlastenectví. Po návratu jsem prošel profesorským řízením a v roce 1998 jsem byl jako jeden z nejmladších v České republice jmenován profesorem pro obor Inženýrská informatika.

2003 - 2009
 

V letech 2003 až 2009 jsem byl děkanem Fakulty elektrotechniky a informatiky. Bylo to první setkání se skutečným managementem. Najednou jsem si lidi do týmu nevybíral sám, ale měl jsem je předem dané. To znamená komunikovat nejen s těmi, kteří jsou Vašimi přáteli, ale také s těmi, kteří Vás rádi nemají. Musíte všechny přesvědčit a musíte plnit svá předsevzetí. Tehdy jsem taky začal připravovat projekt nové budovy Fakulty elektrotechniky a informatiky, který jsme před několika lety dotáhli do úspěšného konce.

2007
 

Na přelomu roků 2007 a 2008 jsem připravil koncept dalšího projektu, který se stal vlajkovou lodí vědy pro celou Ostravu – Národní superpočítačové centrum IT4Innovations. Náš druhý superpočítač byl dokončen v roce 2015 a Ostravu na mapě světa zviditelnil jako jedno ze 40 míst, kde největší superpočítače fungují. Dokonce nás v EU vyhlásili jako jeden z nejúspěšnějších projektů, které se v Česku v rámci evropských vědeckých dotací řešily. Investice činila 1.85 miliardy korun a vytvořili jsme 200 nových pracovních míst s nejvyšší kvalifikací. Z toho mám stále velkou radost. Navíc jsme si v regionu, který trápí znečištěné ovzduší, vyzkoušeli stavbu tzv. zelené budovy. Teplo, které superpočítač vytváří, totiž využíváme pro vytápění kanceláří.

2009
 

Na podzim roku 2009 jsem na naší vysoké škole vyhrál rektorské volby a od roku 2010 jsem tak ve funkci rektora. Starat se každý rok o rozpočet 2.7 miliardy korun dá zabrat a musím přiznat, že mi odpovědnost za tyto prostředky na klidném spánku nepřidává. Sílu mi ale dodávají úspěchy, kterých se nám podařilo dosáhnout. Tím nejvýraznějším je umístění Vysoké školy báňské v prestižním mezinárodním žebříčku Times Higher Education World University Ranking, který nás zařadil mezi 350 nejlepších univerzit světa. To už moje členství v Radě pro vědu, výzkum a inovace Vlády ČR je jen takovou třešničkou na dortu.

2016
 

Ve volbách na podzim roku 2016 jsem se díky velké podpoře Hnutí ANO v našem kraji stal hejtmanem Moravskoslezského kraje. Tuto roli jsem přijal velmi rád, protože věřím, že náš kraj si zaslouží zodpovědné vedení, které nám pomůže k většímu rozvoji.

2017
 

Rozhodl jsem se kandidovat jako lídr Moravskoslezské kandidátky do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Díky velké podpoře Vás všech jsme získali 10 mandátů jako hnutí ANO za náš kraj. Pevně věřím, že propojení krajské a národní politiky je pro náš kraj klíčové. 

V rámci mé práce jsem se rozhodl, že budu vždy každý měsíc věnovat část mého poslaneckého platu na charitu. Více si můžete přečíst ZDE.