Blog

Nechci islámský terorismus, fanatismus a nenávist k naší evropské kultuře

Tak jsem si vyfotil titulku jednoho deníku, která není ničím výjimečná od deníků ostatních. Podstatné na tom ale je, že takových titulních stránek, když se pročítám novinami, je v posledních týdnech většina. Atentát v Nice ve Francii, v Německu pobodaná žena s dcerami, které byly málo zahalené, syrský neúspěšný žadatel o azyl se odpálil a zranil 12 lidí a před několika dny taky vražda faráře ve Francii, přímo v kostele. Nemluvím o vraždách návštěvníků koncertu v Paříži nebo v Mnichově, kdy šílenec zastřelil 9 lidí. Bohužel se to stále více blíží našim hranicím. Mnichov už je hodně blízko

úvodní stránka jednoho deníku

Média jsou plná názorových sloupků, televize přináší názory všemožných analytiků, odborníků, specialistů. Faktem je, že teroristických útoků v Evropě je více než v minulosti, a že dle různých komentářů budou pokračovat. Co mě ovšem děsí je neustálé omlouvání, kamuflování a zastírání skutečností. Všechny případy, které jmenuji v úvodu tohoto článku, mají společného jmenovatele – islámský terorismus, fanatismus nebo chtele-li nenávist k naší evropské kultuře, způsobu života a myšlení. Proč je neustále někteří politici a média omlouvají? To, jak tito rádobyevropané ctí svobodu, ukázali na oslavách pádu Bastily. Kde jinde spáchat zločin proti západnímu způsobu podnikání než vystřílet lidi u McDonaldu. Jak jinak pošlapat naše tradice a křesťanské kořeny než brutálním zavražděním ctěného šestaosmdesátiletého kněze přímo v kostele. To není jen neúcta k našim hodnotám, ale útok proti nim a tak i proti nám všem.

Myslím, že lidé už nejsou jen vystrašeni z toho, co se děje, ale spíše naštvaní, že ve všeobjímající politické korektnosti a mediálního vyvažování, neslyší nic konkrétního, co s tím. A mnozí politici raději také nevědí. Poněvadž, co kdyby řekli něco nevhodného a byli označeni za populisty. Myslím, že patřím mezi lidi, kteří věci analyzují ze všech možných stran a velmi důsledně přemýšlí nad nimi, zvažuji všechna pro a proti. Ale nakonec rozhodnu. Musím. Ale to politické přešlapování na místě začíná být frustrující.

A když tak přemýšlím nad tímto tématem, chci říct, že takovéto titulky už číst nechci. Nechci, aby nás někdo terorizoval a aby v nás vzbuzoval byť jen špetku strachu. Takže teď trochu toho populismu: Chci, aby mohly děti chodit bezpečně do škol, chci si jít koupit do McDonald’s na co mám chuť, nechci podléhat obavám na letištích, chci se podívat do kterékoliv katedrály v Evropě. A co vy?

Ivo Vondrák